Pohádky nejen na dobrou noc, pro velké i malé

Zakázané čtení

aneb pohádky nás provází po celý náš život.

 

Nejprve nám byly čteny, později jsme se je naučili číst a potom jsme je četli dětem, vnoučatům nebo pravnoučatům.

Vzpomínám si, že když jsem byla malá školačka a dostala jsem knihu, zalezla jsem si někam do koutečku a četla a četla, dokud jsem ji celou nepřelouskala. Dokonce i v noci při baterce pod peřinou. Vy také? No jo, to jsem to vždycky schytala!

Dnes to jde s knihami trochu z kopce. Jsou relativně dostupné, tedy tím nemám na mysli jejich cenu, ale to, že knihkupectví jsou přeplněná knihami různých žánrů a máme si tedy z čeho vybrat. Na knihy se fronta už nestojí, pokud se nejedná o nějakou žhavou novinku o jejíž první vydání se čtenáři doslova porvou.

Jakpak by asi dopadl následující test?

Mám knihu a DVD, dám dětem vybrat, no sami asi víte kdo bude vítěz.

Říkáte, že jsem staromilec, že kniha je dávno překonaná. Myslíte? Nejsem odpůrce knih v elektronické podobě, ale přece jenom, když vytáhnu opravdickou knihu z knihovny, tak ještě než se začtu, letmo ji prolistuji. Je neuvěřitelné jak je papír příjemný na dotek. A ještě něco, přivoňte si a zjistíte, že každá kniha voní trochu jinak.

Stalo se Vám, že jste si přečetli nejprve knihu a následně viděli její zfilmovanou podobu? Ne, nemám nic proti filmům, občas je to fajn, dokonce se někdy může stát, že ten film je dokonce lepší. Přiznejme si však, že většinou byl ten náš kladný hrdina prostě nějaký hrdinštější a toho padoucha jsme si představovali taky jinak a tahle osudová žena nebyla blondýna, ale černovláska... No a to je ono. Pokud čteme a nejsme ovlivňováni ničím jiným než autorem a pokud je kniha dobře napsaná, vidíme barvy, cítíme vůně, prožíváme situace, jsme napnutí, pobavení, znechucení, ...

Není podstatné vypsat všechny pocity, které zažíváme při čtení, záleží na žánru. Jedno je však jisté. Kniha dokáže vyburcovat naši fantazii a představivost, rozvíjí naši slovní zásobu, udržuje naši duševní svěžest.

Je Vám to málo?

Uvědomujeme si dnes vůbec, že na počátku každého vzdělávání byl psaný text? Kontakt s psaným nebo tištěným textem je důležitý. Bez čtení by nebylo ani učení. Člověk se vyvíjel, člověk tvořil a od nepaměti se snažil cosi zaznamenat, pocity, zkušenosti, události.  Uchovat je pro další a další generace nebylo vůbec snadné. Zprvu to byly symboly nebo obrázky vryté do kamenů či skalních stěn, později je nahradilo první písmo zaznamenávané na hliněné destičky, papyrusové svitky, voskové destičky, pergamen, dřevo a na konci této vývojové řady byl papír.

Psaný text prošel opravdu obrovským historickým vývojem. Byl žádoucí i nežádoucí. Žádoucí byl uchováván, nežádoucí naopak likvidován a to především z mocenských důvodů, v některých zemích bohužel ještě dnes. Zkrátka a dobře, co podle daného diktátorského režimu nemělo být šířeno, bylo likvidováno, mnohdy i se samotným vlastníkem.

Zpočátku se knihy šířily pomalu. Písařskému řemeslu se vyučovalo v písařských školách. Texty se přepisovaly a psaly ručně a to až do doby vynálezu knihtisku. Dalším zlomovým bodem v šíření knih byla mechanická výroba papíru, Následoval vynález tiskového válce, ofsetový tisk a plátěná vazba. Díky tomu všemu je dnes kniha v civilizovaném světě samozřejmostí, už není jen výsadou vyvolených a mocných. Samozřejmostí však není jenom kniha. Ze všech stran na nás útočí další média, která nám informace sdělují daleko pohodlněji. Mám tím na mysli, že knihu nedokážu přečíst za dvě hodiny. Je tedy na vině nedostatek volného času, nebo vlastní pohodlnost? Nebo je to důsledek toho, že jsme psaným textem prostě zahlceni?

Co s tím? Asi nic. Možná je to jen přirozený vývoj, ale pokusme se udělat pro záchranu naší fantazie a duševní svěžesti aspoň takovou maličkost.

Zakažme si číst!

Cedule „ČTENÍ ZAKÁZÁNO!“ by měla povinně zdobit každou knihovnu.

Ne, nezbláznila jsem se, to mi jen někde v paměti utkvělo, že zakázané ovoce lépe chutná.

Takže všem přeji příjemné zakázané čtení!



Uhlířské pohádky

Podžbánské pohádky
 

.

.

.

.

.

 

 

DŘEVĚNÉ UHLÍ PRO ZAHRADNÍKY


 

 

 

Veselé Velikonoce, letos třeba s Pepou, Pepanem

a škaredou středou