PODŽBÁNSKO. Přírodní park Džbán.

dzbanV roce 1994 byl za účelem zachování krajinného rázu, na pomezí Lounska, Kladenska a Rakovnicka zřízen přírodní park Džbán, jehož posláním je především zachování unikátní džbánské křídové tabule.

Rozsah Přírodního parku Džbán ve srovnání s vymezením geomorfologického celku Džbán

Umístění: Česko

Středočeský a Ústecký kraj

Souřadnice 50° 15' 00" s.š., 13° 45' 00" v.d.

Rozloha 416 km2

Založeno 1994

Hranici Přírodního parku Džbán vymezuje Kladno, Nové Strašecí, Řevničov, Hředle, Mutějovice, Kounov, Janov, Svojetín, Děkov, Vrbice, Běsno, Soběchleby, Liběšovice, Měcholupy, Dobříčany, Liběšice, Tuchořice, Křivice, Venkov, Brodec, Smolnice, Hříškov, Panenský Týnec, Bílichov, Pozdeň, Jedomělice, Smečno, Svinařov a Libušín.

Džbán je tvořen křídovou tabulovou plošinou, vyzdviženou tektonickými pohyby nad okolní krajinu, s úklonem k severu.

Celé území Džbánu představuje zejména pahorkatinu, která místy přechází až ve vrchovinu (okolí Ročova). Vlivem eroze se tabule rozčlenila do několika úzkých vrchů a hřbetů (Louštín – 537m n. m., Džbán – 536m n. m., Rovina – 526m n. m., Špičák - 483m n.m., Pravda – 491m n. m.)

Některá údolí dosahují hloubky 100 – 150m, přechody z údolí do plošin nebo hřbetů zde často chybí a vytváří zde až několik metrů vysoké útesové zlomy a krajina tak získává osobitý, horský až podhorský charakter s velmi zajímavou strukturou (malé kaňony u Kladna a Ročova). Jednotlivá údolí dostala svá jména většinou podle spádových obcí.

Oblast Džbánu je zajímavá svou jednotnou geologickou stavbou. Na podloží svrchního permokarbonu zde byly vytvářeny vrstvy jílovců, slínovců a pískovců, většinou nápadné červené barvy, které se v průběhu druhohor usazovaly na dně křídového moře. Pískovce, jílovce, slíny a spongilit , které utváří vrcholovou tabuli, jsou většinou vodorovně uloženými horninami svrchní křídy.

Struktura tohoto zvláštního pohoří tak zde umožnila těžbu měkkého, tvárného a poměrně lehkého kamene s nádhernou sametovou, šedobílou až nazlátlou barvou, tímto zvláštním kamenem je právě opuka (spongilit). Opuka byla kdysi velmi oblíbeným a vyhledávaným stavebním materiálem. Byla snadno tvarovatelná a opracovávala se do pravidelných kvádříků. Budovy postavené z opuky se nechávaly záměrně neomítnuté, aby vynikla jejich krása a právě v kraji pod Džbánem tvoří tyto stavby typickou složku zdejší lidové architektury. Opuka byla taktéž klasickým stavebním materiálem románských kostelů, klášterů i paláců a využití našla i v sochařství. Ze zdejší opuky se stavělo i v Praze a název „Zlatá Praha“ byl odvozen právě pro její nazlátlou barvu.

Džbán, který je z 65-70% pokryt lesy je také významnou pramennou oblastí bezlesého Žatecka, Slánska a Lounska. Mohutný džbánský hřeben, táhnoucí se od Řevničova k Hříškovu je přirozenou rozvodnicí Vltavy, Berounky a Ohře. Vltava odvodňuje potoky pramenící na východu této rozvodnice, které mají východní nebo severovýchodní směr svého toku (Bakovský, Bilichovský, Pozdeňský a Řisutský). Ohře odvodňuje potoky pramenící na západu rozvodnice se směrem toku sever nebo severozápad (Smolnický, Klášterský, Hřivický, Hasina a Klučecký). Na jihu rozvodnice pak pramení potok Loděnice, onen bájný a pověstmi opředený Kačák, který je odvodňován řekou Berounkou.

Srážky na území Džbánu ovlivňuje srážkový stín Krušných hor a jsou nízké, ale poměrně vyrovnané, cca 490 až 510mm, oblast je obecně suchá i poměrně teplá, s průměrnými teplotami 8,3 až 8,9°C.

Džbán sám o sobě je podivný útvar opředený zvláštní melancholií, kterou zde možná zanechaly dávné mýty a pověsti. Mnohé z nich se v kraji dodnes vypráví, třeba ta o obrovi, který nabíral vodu z jezera, ale najednou zaslechl hlas zvonů, lekl se, odhodil gigantický džbán na zem a zbaběle utekl. No a rozlámaný džbán tu leží dodnes a vytékají z něj zbytky vody a když budete dobře hledat, najdete v něm i zkamenělé mušle a ulity, které v obrově nádobě ulpěly, když nabíral vodu pěkně ode dna.

A co pohanské rituály, při kterých ženy stavěly na zápraží džbány s vodou, aby se v nich po ránu vykoupalo slunce a co teprve prastará legenda o strašlivém džbánském drakovi… Dalšími pověstmi, rituály a podivnými příběhy i nálezy je celá oblast doslova prošpikována a nikdo vlastně neví, kde se název Džbán vzal.

Možná byl tento zvláštní název odvozen od zdejších četných pramenišť, která jsou obklopena strmými stráněmi, které se hrdlovitě otevírají zužujícím výstupem vodního toku.

Nevím. Poměrně jisté, ale je, že po vrcholech Džbánu vedla obranná hranice mezi znepřátelenými kmeny Čechů a Lučanů a celá oblast jeví poměrně značné známky dávného osídlení. Je možné, že právě příčná údolí vzniklá vodní erozí, která rozdělila původně jednotnou tabuli na řadu úzkých hřbetů a plošin, tak trochu připomínající stolové hory, dala vznik už v pravěku opevněným sídlům. Mocným hradištím, které měly za úkol střežit důležité přechody z povodí řeky Berounky do povodí Ohře. A což teprve kdybychom připustily, že se na vrcholových pláních Džbánu mohli odehrávat ohňové nebo vodní rituály. Vždyť přece dodnes se tu nachází zvláštní křemencové balvany, výrazně se odlišující od okolí.

Celkem proslulé a známé jsou Kounovské řady na vrchu Rovina, podle kterých je pojmenována naučná stezka , která byla otevřena v roce 1987 a má celkem 11 zastávek. Její prohlídka nám přiblíží nejen přírodní poměry Džbánu, ale i 14 kamenných řad. V blízkosti stezky se navíc nachází i halštacko-latenské hradiště. Celá stezka je koncipována tak, aby nám přiblížila nejen historii, ale také geologii, botaniku, zoologii, zemědělství, lesnictví a především tenhle krásný kout světa. Naučná stezka Kounovské kamenné řady začíná u silnice, kousek za Mutějovickým nádražím směrem na Kounov.

Další naučná stezka byla otevřena v roce 1994, je dlouhá 12km a má 14 informačních panelů. Začíná u železniční stanice Nové Strašecí, prochází městem, kolem obory Libeň, Mšeckými Žehrovicemi a podél soustavy rybníků na potoce Loděnice (Kačák). Naučná stezka Novostrašecko je zaměřena na historii především keltského osídlení, faunu, flóru, zemědělství, lesnictví a nezapomíná ani na památné stromy. Přírodní park Džbán je zajímavý nejen z historického hlediska, ale je velmi bohatý na faunu i flóru.

Dnešní lesy mají již většinou pozměněnou druhovou skladbu smrky a borovicemi. Jsou však i místa, kde se dodnes zachovaly přirozené smíšené porosty. Ty se udržely především na těch méně přístupných místech, jako jsou srázy, skály a plošiny.

Džbánsko je lesním územím doubravního stupně. Střídají se zde bučiny s borovými a habrovými doubravami, v dubohabrových hájích roste vzácná kýchavice černá, která patří mezi pozůstatky dochované třetihorní květeny. Ve smíšených lesích a hájových porostech můžeme nalézt také plicník úzkolistý azurový, lilie zlatohlávek, zimostrázek alpinský, lýkovec jedovatý, lechy jarní a černou, medovník meduňkolistý, kručinku německou, jetel alpinský, jetel bledožlutý, náprstník žlutý, podléšku jaterník, okrotici bílou i růžovou, kruštík širokolistý a vstavače. V písčitých řídkých borech se hojně vyskytuje vřes obecný, borůvka a brusinka. Není možné zde na několika stránkách popsat celou tuto oblast, která není ještě zcela prozkoumaná. Dovolím si tedy vybrat alespoň několik míst, která určitě stojí za poznání.

pochvalovska60230Národní přírodní rezervace Pochválovská stráň o rozloze 24,27ha leží v okrese Rakovník na katastrálním území obce Kozojedy. Předmětem ochrany je zde významný geomorfologický fenomén na hraně plošiny Džbánu (hrana asymetrického údolí Pochvalovského potoka), kde se odlamují písčité slínovce (tzv. opuky) a vytvářejí svislou stěnu se sesutými masami i hrubě balvanitou sutí na jejím úpatí. Na odvápněné plošině nad opukovou stěnou je porost kyselé doubravy s borovicí lesní, lemovanou keříky medvědice lékařské a zimostrázem alpským. Stěny jsou pro změnu porostlé pěchavou vápnomilnou a na úpatí nás přivítá suťový les.

Toto území prakticky navazuje na Národní přírodní rezervaci Malý a Velký Štít, který se už nachází v okrese Louny a byly v roce 1989 vyhlášeny národními přírodními rezervacemi. I tato pozoruhodná lokalita je obdobného charakteru a předmětem její ochrany jsou také opukové skalní hrany a suťový les.

Mily_CZ_PP_Milska_stran_from_S_088V přírodní rezervaci Milská stráň zase najdeme mimořádně vybarvený vstavač nachový. Milská stráň má jižní orientaci, je to příkrý svah na opukovém podloží a populace vstavače nachového je zde mimořádně bohatá. Kromě tohoto ohroženého druhu jsou zde k vidění další teplomilné rostliny, jako astra chlumní, kamejka modronachová, hrachor jarní, dřín obecný. Z fauny byly na Milské stráni pozorováni, rosnička zelená, užovka hladká, zmije obecná a cikáda viničná.

biliudol60237Bilichovské údolí na Rakovnicku je Národní přírodní památkou od roku 1933, má rozlohu 1,70ha a nachází se v katastrálním území obce Bilichov

Předmětem ochrany je zde okroticová bučina s příměsí jedle a vysazeného smrku na jižním svahu . Na rozhraní opuk a jílovců se tu vytvořil důležitý pramenný systém, který zapříčinil vznik menších sesuvů. V podrostu společenstva nepřehlédneme žindavu evropskou, válečku lesní, svízel okrouhlolistý, okrotici bílou a červenou, orlíček obecný, lilie zlatohlávek. Nejvýznamnějším druhem zde zastoupeným je zcela jistě kýchavice černá, její populace je zde velmi početná a vitální a je to jedna z jejích nejzápadnějších lokalit. Z hub zde můžeme nalézt velmi vzácné ouško černohnědé. Z fauny stojí za zmínku především čolek obecný a čolek horský.

OdlezelskeLake,CzechRepublicNa závěr mi ještě dovolte zmínku o Odlezelském jezeru, v podstatě nejmladším jezeru v Čechách. Jezero vzniklo na konci května v roce 1872 po mimořádně silných deštích a jeho hladina se nachází v nadmořské výšce 412metrů.

Permokarbonové vrstvy západního svahu Potvorovského kopce, atakované rozvodněným Mladotickým potokem se v noci z 27. na 28. května sesunuly a potok doslova přehradily. Povodeň nebyla zřejmě jediným důvodem sesuvu, protože svah se neznatelně sesouval v důsledku své struktury i předtím. Jistě k tomu také přispělo i několik pískovcových lomů, vznikajících zde po staletí i téměř čerstvý zářez pro železniční trať Plzeň – Žatec.

Jezero bylo jako jediné svého druhu v Česku vyhlášeno dne 7. března 1975 chráněným přírodním výtvorem. Tento pojem dnes již neexistuje a v současnosti je Odlezelské jezero Národní přírodní památkou o rozloze 68,3ha, s ochranným pásmem 31ha. V roce 1999 mělo jezero rozlohu 4,54ha a maximální hloubku 6,7m. Za jeden rok se tedy zanese přibližně 1357m3 objemu jezera a bez lidského zásahu hrozí jeho postupný zánik.

Při stávající dynamice sedimentace by se jezero zcela zaneslo již za 77 let, ale věřte výpočtům Ovšem byla by to velká škoda, která by nás ochudila o pohled na kaskádu malebných vodopádů kousek pod hrází, ale také bychom zcela jistě přišli o pohled na tzv. opilé stromy, které zde právě díky nestálosti svahu, nerostou přímo vzhůru jak je obvyklé, ale různě se kroutí a pokrucují.

Bylo by samozřejmě možné tady dále vyjmenovávat další místa a další zástupce z rostlinné i živočišné říše, ale myslím, že to není zcela podstatné. Podstatné je, že tenhle krásný kout naší země existuje a má nám stále co nabídnout. Tak si to prosím nepokazme. Nevím co napsat na závěr, snad jen to, že hezčí pohled na západ slunce než je ten ze Džbánu prostě neznám…

Image

 

 

 

autor Jiřina Hejduková

Seznam použité literatury:

AOPK ČR: Křivoklátsko http://www.krivoklatsko.ochranaprirody.cz

DVOŘÁK OTOMAR: Dávnou vodní cestou za tajemstvím zlaté kačice MH Beroun 2009,

OFICIÁLNÍ STRÁNKY OBCE MALÍKOVICE http://www.malikovice.cz/informace-o-obci/prirodni-park-dzban/

WIKIPEDIE

http://cs.wikipedia.org/wiki/Milská_stráň

http://cs.wikipedia.org/wiki/Odlezelské_jezero

http://cs.wikipedia.org/wiki/Bílichovské_údolí

OCHRANA PŘÍRODY A KRAJINY V ČESKÉ REPUBLICE http://www.cittadella.cz

STEZKY.INFO http://www.stezky.info/naucnestezky/ns-novostrasecko

OFICIÁLNÍ STRÁNKY OBCE KOUNOV http://www.obec-kounov.cz/kounovske-rady/

.

.

.

.

.

.

 

 

DŘEVĚNÉ UHLÍ PRO ZAHRADNÍKY


 

 

 

 

 

Veselé Velikonoce, letos třeba s Pepou, Pepanem

a škaredou středou