ZANIKLÁ SVÍDNA A BLÍZKÉ OKOLÍ - Malíkovice, Drnek a Hvězda

DSC_18958

Krásné údolíčko s protékajícím potůčkem, kterému se snad odjakživa říká Pod Svídnou, přivítá mnohého kolemjdoucího zvláštní intimitou. Kontakt s okolní krajinou umožňuje průhled z východní strany, ale je to tak nenásilné a příjemné, že si to člověk při první návštěvě možná ani neuvědomí.

 

Údolíčko leží skoro ve středu mezi obcemi Hvězdou, Malíkovicemi, Drnkem a zaniklé Svídny. Pokud budete přicházet po cestě vedoucí od Malíkovic, určitě si všimnete malého křížku na kraji lesa, ale nelekejte se, není to křížek po nějaké násilné události, to jen místní kovář z Malíkovic měl tohle místo tak v oblibě, že tady jednoho dne v klidu a pokoji skonal. Tak ať nás tedy jeho dobrý duch provází po okolních pozoruhodnostech.

DSC_2022

Vesnice Hvězda leží zhruba 6 km na západ od Slaného, na silnici směr Karlovy Vary. První dochovanou písemnou zmínkou je testament o dělení majetku mezi bratry Bedřichem, Vladislavem a Ottou a pochází z roku 1601. Hvězdu získal Bedřich, který měl za manželku Ižaldu z Martinic. Po smrti Ižaldy, v roce 1611 prodal Bedřich Hvězdu jejímu bratranci Jaroslavu. Během třicetileté války Hvězda zcela zanikla a nebýt testamentu z roku 1601, museli bychom zde napsat, že vznikla až po třicetileté válce. I toto je malý příklad toho, jak si s námi historie krásně pohrává a tak berte prosím všechny historické údaje aspoň s malou rezervou, protože kdo vlastně ví, jak to tenkrát doopravdy bylo...

 

A kdepak se vlastně vzal název Hvězda? Jedna z domněnek prý ukazuje na rodový znak z erbu jedné martinické manželky, která pocházela ze šternberského rodu, ale vzhledem k tomu, že o Martinicích najdeme první zmínku až z roku 1711, kdy byly údajně založeny hrabětem Jiřím Adamem z Martinic, tak tuto informaci budeme opět brát se značnou rezervou.

Martinice by jste našli kousek od Svídny, vlastně byly vystavěny poblíž dalšího historického místa, osady Humniště, o jejímž prodeji nacházíme první zmínku roku 1416, jako o prodeji tvrze, poplužního dvora a vsi.

Humniště bývalo největším hospodářským dvorem smečenského panství s celkovou výměrou 378 ha, avšak již roku 1548 bylo zpustlé a zarostlé lesem. Poddaní z blízkých vsí robotovali na polích nového dvora, ale nestačili obdělávat a sklízet tak velkou výměru. A tak, aby zajistil pracovní síly, založil v r. 1726 hrabě Adolf Bernard z Martinic u hájovny postavené v r. 1711 osadu, která se podle panského hajného původně nazývala Drnky, později Drnek.

Na stavbu osady byl vykácen pravděpodobně les, vyměřena obdélníková náves a kolem návsi postaveno 13 chalup. Mezi prvními osadníky byly rodiny Černých a Zelenků, jejichž rody zde žijí podnes. Osada Drnek patřila ke Smečnu, od r. 1841 k Malíkovicům a samostatnou obcí se poprvé stala v r. 1924. V roce 1857 měl Drnek 33 popisných čísel a žilo zde 290 obyvatel.

Ach ta historie, takhle by jsme se mohli rozepisovat do nekonečna, všechno je totiž s něčím spjato a s něčím propojeno a najednou se objeví něco nového a všechno je zase jinak.

Tak pěkně zpátky na Hvězdu. Trvalo dlouho, než byla znovu osídlena. Z roku 1717 najdeme zápisy pouze o sedmi obydlených statcích. Její rozvoj nastal prakticky až koncem 18. století v době uhelné horečky. Roku 1799 bylo na Tumlplace, což je místo mezi Hvězdou a Tuřany, objeveno uhlí a už roku 1834 bylo na Hvězdě a v jejím okolí evidováno deset těžících šachtiček neboli cechů. Roku 1897 zde bylo dokonce založeno „Horní kutací společenstvo HVĚZDA v království českém“, za účelem dobývání uhlí a jiných cenných nerostů z dolů Carda. Taková malá vesnička a taková historie, z které nám zbyla jen ta malá kaplička se zvoničkou, při hlavní silnici na Karlovy Vary. Dnes spadá Hvězda pod správu obce Malíkovice a nevím co podstatného o ní napsat, snad jen to, že za hezkého počasí je odsud úžasný výhled na České středohoří. Poloha Hvězdy je na kopci, no vidíte, možná zde bylo blíž i ke hvězdám a některá třeba zrovna padala a proto je tedy ta Hvězda Hvězdou, no tak toho radši necháme, než nás historici rozcupují na kousky, ačkoliv fantazii se přece meze nekladou... Na západ od obce Hvězda se nachází Hlinská stráň, která byla roku 1996 začleněna jako jeden z významných krajinných prvků Přírodního parku Džbán. Geomorfologickou jedinečností v jižně exponované stráni jsou bílé opukové skály, nazývané „Bílé stráně“, svítící daleko do kraje. Z flóry je zde unikátní hořec brvitý, lněnka alpínská a medvědice léčivá. Fauna je zde zastoupena bohatou sbírkou plazů, motýlů a brouků.

Severním směrem v údolí pod Hvězdou, leží obec Malíkovice, místní jí však neřeknou jinak než Malkovice a tak můžete krásně rozlišit přistěhovalce od starousedlíka. Ze starých písemností se dozvíme, že Malíkovice byly zvláštním statkem a zdejší tvrz byla snad původištěm rodu pánů z Malíkovic. První dochovaná písemná zmínka je z roku 1219 o jakémsi Přibyslavu z Malíkovic. Jiné prameny z roku 1349 však zase uvádí, že prvním známým držitelem byl až Ctibor z Malíkovic. Později byla ves rozdělena na několik statků, které byly někdy před rokem 1418 sloučeny. Bylo to v době, kdy měl malíkovskou tvrz v držení Bušek z Malíkovic, po něm ji pak zdědil syn Jindřich, od kterého ji nakonec získali Malíkovští z Bysně. Roku 1508 koupil Malíkovice Děpold z Lobkovic, od jehož stejnojmenného pravnuka získal už značně zadlužené Malíkovice Gothard Florián Žďárský, který původní tvrz renesančně přestavěl. Roku 1599 koupily ves sestry Eliška a Marie Valdštejnky, rozené z Martinic, poručnice nezletilého Jaroslava Bořity, Ves se tak dostala do područí smečenského panství a byla postupně přizpůsobena hospodářským účelům. Zbytky renesančních portálů se dochovaly u obytných budov bývalého dvora. Obec Malíkovice a její přidružené osady Čanovice a Hvězda jsou součástí Přírodního parku Džbán. Jedná se o rozsáhlé přírodovědné a krajinářsky cenné území. Přímo na východ od Malíkovic můžeme najít Památný dub letní (400 let). Dominantou obce je původně gotický kostel Všech svatých ze 14. století. Původní středověký kostel byl několikrát přestavěn a roku 1826 byl rozšířen o sakristii. Zařízení kostela pochází většinou až z 19. století. Za pozornost určitě stojí rokoková socha sv. Jana Nepomuckého a cínová křtitelnice z roku 1830. Opravy krovu, střechy a statické byly provedeny v letech 1996-97. Ke kostelu se váže zajímavá pověst, která vypráví o rytíři Malíkovi, který zabloudil ve zdejších lesích na lovu a aby se v nastalé tmě zorientoval, vylezl na vysokou borovici. Z výšky spatřil v dálce světélka, která patřila tehdy ještě existující vsi Svídně. Z vděčnosti pak nechal postavit u oné borovice kapli, na jejímž místě byl později vystavěn kostel.

Zhruba 1,5km západním směrem od Malíkovic bychom našli místo kde stávala zaniklá ves Svídna. Svídna nebo Svídná? V historických mapách rozhodně Svídna, pokud o ní najdeme nějakou novodobou zmínku, píše se většinou Svídná. Rozdíl je to nepatrný, jedna malá čárka, ale jakpak nám ta mrška zamíchá skloňováním, takže abychom nezabředli do gramatických problémů, budeme se držet zřejmě původního názvu Svídna.

DSC_1201521

Svídna byla založena zřejmě koncem 13. století, první písemnou zmínku najdeme však až v roce 1382. Kdy a za jakých okolností v 16. století nakonec zanikla není známo, poukazuje se tedy na možnost, že její umístění nebylo právě nejpříznivější. O Svídně se dlouhá léta mlčelo a snad jen pověst o založení malíkovského kostelíka ji trochu připomínala.

 

Lidé samozřejmě znali přilehlý les a pramen s impozantním názvem „Zámecké víno“, vyvěrající ze skály pod bývalou vsí, ale sama Svídna jakoby nikdy neexistovala.

Z prachu zapomnění byla vyzvednuta až v 60. letech 20. století, kdy se o ní začal zajímat archeolog PhDr. Zdeněk Smetánka. Právě díky jeho iniciativě byla ves lokalizována a začalo její postupné odkrývání. Po zdokumentování vykopávek byly zbytky odkrytých stavení opět zakryty zeminou a celé prostranství bylo vráceno do původního stavu. Svídna se tedy postupně dostala nejen do archeologických učebnic, ale byla o ní také napsána kniha „Život středověké vesnice – Zaniklá Svídna“ a bývá také velmi častou otázkou pro studenty. Děkujeme pane doktore...

Archeologický průzkum ukázal, že vesnice byla vybudována na cca 4 ha a skládala se ze čtrnácti kamenných domů, které měly rozměry zhruba 8x24 m a byla jednou z prvních kamenných vsí v Čechách. Byla pravidelně rozparcelována, domy obklopovaly podlouhlou náves a za nimi se nacházely zahrady. Asi 500 m východně od vsi se dochovaly stopy po pásech polností.

Samotná osada Svídna byla návesního typu a jednalo se zřejmě o dvorcové sídlo nějakého drobného feudála. Podstatnější však bylo, že celý výzkum přinesl spoustu poznatků ze života středověké vesnice v českých zemích a Svídna se tak vlastně nakonec stala klíčovou lokalitou této problematiky.

Dnešní Svídnu nebudete mít problém najít, i když je součástí lesnatého porostu. Její původní polohu prozradí zbytky zdí porostlých barvínkem, opravdu se to nedá přehlédnout a když budete znaveni, stačí pak slézt dolů, kde pramení „Zámecké víno“, osvěžit se a představovat si při tom můžete co Vás zrovna napadne...

 

 

 

 

 

 

autor: Jiřina Hejduková

 

 

DŘEVĚNÉ UHLÍ PRO ZAHRADNÍKY


 

 

 

 

 

Veselé Velikonoce, letos třeba s Pepou, Pepanem

a škaredou středou