O POKLADU NA DŽBÁNU

23.04.2012, 22:33,

Hrad Džbán už od samého počátku trpěl nevalnou pověstí. V 15. století ho dal postavit zlý a zpupný pan Beneš z Kolovrat, který využil husitských bouří a hrad si klidně postavil na královském majetku, bez jakéhokoliv svolení. K podaným byl tak krutý a nelítostný, že si pro své chování od lidu vysloužil velmi nelichotivou přezdívku „Svině".
Když v zemi nepokoje ustaly a bylo znovu nastoleno právo, dostal pan Beneš příkaz vydat hrad Džbán koruně. Beneš byl však už tak starý, že než dorazili královští úředníci, vykonat rozhodnutí, tak zemřel. Neměl však dojít pokoje a za svou zlobu a ukrutnost, byla jeho duše odsouzena hlídat podzemí džbánského hradu. Hrad pomalu chátral a když už z něj zbyly jenom ruiny, začal kousek od těch míst, pasáček pást obecní vepře. A začaly se dít věci. Pokaždé, když v nedaleké Lhotě, začali zvonit poledne, oddělil se jeden vepřík od stáda a upaloval rovnou ke zřícenému hradu. Na tom by nebylo nic divného, kdyby pasáčkovi ta neposlušná sviňka chyběla, ale pokaždé, když své stádo spočítal, žádný čuník nechyběl. To se opakovalo několik dní, až to pasáčkovi nedalo a rozběhl se za ní. Už, už ji skoro doháněl, ale najednou, právě v místech kde stával hrad, sviňka zmizela. Pasáček byl celý zkoprnělý, ale nikomu nic neřekl a slíbil si, že té záhadě přijde na kloub. Jednoho dne, nechal tedy své stádo na pastvině samotné, vydal se k hradu a schoval se do křoví. Ozvalo se zvonění poledne a chvilku na to přiběhla sviňka a vklouzla nenápadným otvorem ve zdivu do podzemí. Pasáček chvíli váhal, ale pak si dodal odvahy a opatrně sešplhal dolů. Po sviňce nebylo nikde ani stopy, ale najednou se před chasníkem objevila bílá paní a pochválila ho, že jí sviňku dobře pase. Odvedla ho k sudu s penězi a přikázala mu, aby si každý den vzal jenom jednu hrst zlaťáků, ale nikdy ne víc, to by se prý se zlou potázal a až ten sud do dna vybere, dojde i její duše klidu. Než jí pasáček stačil poděkovat, zmizela. Pasáček tedy na nic nečekal, vzal hrst zlaťáků a pak už chodil pravidelně, každý den pro svou odměnu. Byl to chlapec poctivý a nikdy si víc nevzal. Pořídil si pěkné oblečení, občas se zastavil v šenku a to neuniklo pozornosti jedné hospodyně. Uhodila na pasáčka a ten jí nakonec vše prozradil. Hospodyně naléhala, aby jí také nějaké ty zlaťáky přinesl a dala mu na to tu největší zástěru, co měla. Chudák pasáček, druhý den nabral do zástěry, ale jak ji chtěl odnést, zjevila se rozlobená bílá paní a řekla mu, že jí velice zklamal. Sotva to dořekla, proměnila se v rozzuřenou svini, nabrala pasáčka na rypák a mrštila s ním až do údolí. Odtud ho odnesli lidé do vsi, kde v krutých bolestech zemřel. A poklad zůstal dál na svém místě a možná tam čeká na nějakého poctivce dodnes, protože ani dalším odvážlivcům se to nepodařilo.
 
« Zpět


Komentáře jsou zobrazeny jen zaregistrovaným a přihlášeným uživatelům.