Pepa, Pepan a vánočka

20.12.2015, 08:17, Jiřina Hejduková

 

 

    ... z policejního hlášení: Vánočka na útěku zachycena kamerovým systémem 20151224... 

 

 

 

„Tak jsem se letos rozhodl, že si upeču vánočku.“

Ty? Vánočku? A proč?“

„Jak proč? Protože jsou Vánoce“

„Dobře, ale proč Ti jí neupeče žena, anebo proč si jí prostě nekoupíš?“

„Žena mě s vánočkou poslala do háje, že prej jsem jí sežral cukroví, tak se mi vykašle na vánočku...“



„Jó, tak odtud vítr fouká. Ty máš průšvih a chceš si ho vyžehlit!“

„Nechci si nic žehlit, cukroví jsem jako správnej hospodář ochutnal, tak co je na tom špatnýho?“

„Tak proč chceš péct vánočku? Já bych ji klidně někde koupil, v klídku bych si udělal svařáček nebo groček a koukal na pohádky, ale to Ty ne, Ty se budeš plácat v těstě...“

„A co má bejt? Nejsem přece žádný béčko. Upeču si vlastní vánočku a basta fík!“

„Když myslíš. A už máš recept?“

„A co jako myslíš, že tu hledám?“

„Jo ták, pán se vzdělává!“

„Mám asi padesát receptů, ale jak mám sakra vědět, kterej je ten pravej.“

„S tím Ti asi neporadím, nejsem žádnej odborník na vánočku, navíc mě po ní pálí žáha, takže já si tenhle vánoční zvyk radši odpustím.“

„To mi jako chceš říct, že ten můj výtvor ani neochutnáš?“

„Prosím Tě, jak mám něco ochutnávat, když ani nemáš recept.“

„Vánočku, co asi!“

„Ještě, že nežiješ ve středověku, to směli vánočku nebo spíš její předchůdkyni, péct jenom mistři cechu pekařského.“

„Aha a jak to víš, před chvíli jsi tvrdil, že vánočku nesnášíš.“

„Nesnáším, ale to neznamená, že o ní nic nevím, hodně čtu, to víš, noci jsou dlouhé...“

„Chápu, takže Ty, když něco nesnášíš, tak si o tom čteš? Myslíš, že je to normální?“

„A proč ne. Musím se přece dozvědět něco o tom co nemám rád nebo je mi z nějakého důvodu protivné. Na tom nevidím vůbec nic nenormálního. Právě naopak.“

„Vidím, že se řídíš heslem, poznej svého nepřítele?“

„Správně, teď jsi ťuknul hřebík na hlavičku!“

„Super, tak přihraj nějaký zaručený receptík, když jsi tak sečtělý.“

„Tím prosím nemohu sloužit, ale něco málo z historie bych snad dohromady dal. První zmínku o vánočce najdeš už někdy v 16. století a vlastně ještě dřív. Její předchůdce, pletený koláč pochází už z dob Karla IV. Taky se jí říkalo húska nebo calfa, pletenice, pletanka, štědrovice, štědrovečernice, štricka, štrucla, žemle nebo cepík. To o cechovních mistrech pekařských jsem Ti už říkal, tak snad jen to, že od 18 století si ji lidé začali péct sami.“

„Štrejchni si štricku! To je dobrý! Umíš ještě něco?“

„Jo, jo. Je to typicky český zvyk, takže tam kde jsou Češi, je o vánocích i vánočka. Ostatně dřív to byl především takový sladký symbol vánoc, který se dokonce dával darem vrchnosti.“

„To jako místo vánočního dárku?“

„Samozřejmě, bylo to vlastně něco jako dnešní jmelí, měla odehnat zlé síly a přinést štěstí, takže super dárek. Navíc vánočka je především zajímavá svým tvarem. No řekni, co Ti připomíná?“

„Co asi, přece velkou housku.“

„Vidím, že fantazií právě neoplýváš. Tvarem přece připomíná zavinovačku, tak už Ti to seplo?“

„Jo, vidíš, zapomněl jsem Ti říct, že sousedi mají dvojčátka.“

"Ano, to je nádherné, ale já měl na mysli něco jiného. Zavinovačka, Ježíšek... Už Ti to konečně došlo?“

„Aha. Ale co má společnýho zavinovačka s Ježíškem? Ten se přece narodil nahej a na slámě.“

„Jo, všichni jsme se narodili nahý, ale někdo i blbý.“

„Jak to myslíš??“

„To neřeš. Už Tě nebudu dál trápit. Vánočka a její tvar zavinovačky je symbolickou vzpomínkou na malého Ježíška a je vlastně takovým symbolem nového života a plodnosti.“

„Tak teď už to chápu. Hele a co Ty copy, to má taky nějaký skrytý význam?“

„Nevím jestli skrytý, ale má. Správně by měla být z devíti copů, čtyři spodní představují oheň, vodu, zemi a vzduch. Tři prostřední, rozum, cit a vůli člověka a dva horní symbolizují vědění a lásku.“

„Ty brďo, to je teda pořádná věda. Tak to abych si dal sakra záležet. Už to vidím, stromeček, koledy, vůně jehličí a kadidla, tchýně na pohotovosti s kostí v krku a moje super vánočka jako zlatý hřeb večera. Prostě nádhera.“

„Tak hlavně, aby se Ti povedla. Nechceš radši vyzkoušet něco jednoduššího, třeba Kubu?“

„Nemám houby, bude vánočka. Hele a vážou se k tomu taky nějaký ty zvyky a pověry?“

„Těch je, asi si ani na všechny nevzpomenu. Dřív o Štědrém dnu upekla hospodyně vánočku nejen pro každého člena rodiny, ale také jednu větší a lepší, ozdobenou rozinkami a mandlemi. Ta se dala na štědrovečerní stůl a při štědrovečerní večeři ji mohl nakrojit jenom hospodář. Po krajíčku z ní dostal každý člen domácnosti, včetně dobytka. Věřilo se, že to přináší zdraví a ochrání to před zlými silami. Kus vánočky se házel také do studny, aby bylo v příštím roce hodně vody. Házela se také do domácího krbu a to co zbylo při večeři, se nechávalo na stole pro duše zemřelých, které se této noci prý vracejí na zem.“

„Z toho běhá až mráz po zádech. Někde jsem slyšel, že kousky vánočky se na sv. Štěpána rozdávaly koledníkům. Počkej, to se Ti bude líbit, v jednom receptu jsem dokonce objevil, že se při jejím zadělávání i pletení muselo mlčet a když kynula, děti nesměly skákat, naopak hospodyně ano a co nejvýš. „

„Pravda, cesty kulinářské byly někdy obtížné a smysl některých obyčejů, nejen při pečení vánočky, je pro nás v dnešní době sice nepochopitelný, ale krásný.“

„Co ještě něco moudrého na závěr?“

„Už mě toho moc nenapadá, snad jen, že první hotovou vánočku měl dostat hospodář, aby měl hojnou úrodu. Taky se do těsta mohla zapéci mince a ten kdo ji dostal, měl být zdravý a šťastný po celý rok. Komu se mincí nedostávalo, mohl do ní zapéct šípek nebo česnek. Avšak připálená, sražená či natržená vánočka věštila špatný rok.“

„Nezklamal jsi, to nejhorší sis nechal jako vždy na konec. To nemůžeš zakončit nějakým pozitivem?“

„Můžu, do toho Tvého kynutého těsta bys měl přidat trochu fenyklu a anýzu proti nadýmání. A pokud ji mám ochutnat, přidej do ní trochu sody.“

„Ty ji vážně ochutnáš?“

„Ale jenom kvůli Tobě a víš Ty, že jsem na ni, při tom našem povídání, dostal docela chuť?“

„Tak na to jsem celou tu dobu čekal. Konečně mám prvního pokusnýho králíka. Měj se, letím testovat recepty!“

„Tak to jsem si zas jednou pěkně naběhnul. Doufám, že to ve zdraví přežiju a Vám všem přeji krásné nakynuté Vánoce!“

 

...a ať Vám Vaše VÁNOČKA neuteče, to Vám přeje Pepa&Pepan...

 
« Zpět


Diskuse: "Pepa, Pepan a vánočka"
Datum: Jméno: Komentář:
- Žádné komentáře -
Přidat komentář | Zobrazit všechny komentáře