Uhlíř a ohnivý mužíček.

22.04.2012, 22:54,

Jednoho rána se mlha tak tlačila dolů, že nemohl uhlíř zapálit milíř. „Ach já nešťastný, co jen budu dělat? Když uhlí včas nepřivezu, vyhasnou pece i výhně," bědoval. Jeho nářky uslyšel ohnivý mužíček a uhlíře se mu zželelo. Chvilku ho pozoroval a pak zavolal:"Hej uhlíři, pomohu Ti!"
Když se uhlíř otočil a uviděl ohnivého mužíčka, až si uplivl, jak se polekal. „Síly pekelné," vydechl jenom. „Neboj se, žiju v lese stejně jako Ty," usmál se ohniváč. „Sousedi si přece musí pomáhat. Nu což, dnes pomůžu já Tobě, zítra třeba Ty mně." A než se uhlíř rozkoukal, milíř hořel. „Jak já se Ti jenom odvděčím?" ptal se uhlíř mužíčka. Ten jen mávl rukou a řekl:"Třeba tím, že už se mě příště nebudeš tolik bát" a zmizel v lese. Zanedlouho od téhle příhody šel uhlíř k nedalekému rybníku pro vodu a co nevidí. Kousek od hráze seděl promáčený malý mužíček. Popotahoval a celý se třásl. „Copak se Ti to stalo?" ptal se soucitně uhlíř. „Což nevidíš? Nedával jsem pozor a spadl jsem do vody," odpovědělo to zmáčené stvořeníčko. Teprve teď se uhlíř lépe podíval a v té promočené hromádce neštěstí poznal ohnivého mužíčka. „No nazdar, já bych Tě ani nepoznal. Ty, ale vypadáš," řekl uhlíř. Do vědra místo vody posadil uhašeného ohniváče a pospíchal s ním k milířům. Prokřehlý mužíček celou cestu bědoval, že už je dočista uhašený a že už se nikdy nerozpálí a dočista z toho umře. Uhlíř těm lamentacím nevěnoval pozornost a odnesl mužíčka k milíři. Posadil ho na něj a nechal ho tam pořádně vysušit. „Než Tě pustím do pece, pořádně se vysuš, ať mi tam nenapácháš nějakou neplechu," nabádal ho uhlíř. Když už byl ohniváček docela suchý, odkryli kousek milíře, ohniváč do něho skočil a za chviličku už běhal po mýtině jako smyslů zbavený. „Hurá! Jupí!" vyřvával celý šťastný. Uhlíř ho nakonec musel okřiknout, aby něco nezapálil. „Děkuju Ti! Děkuju!" pokřikoval na uhlíře. „Nemáš zač, sousedi si přece musí pomáhat," uculoval se uhlíř pod vousy.
 


Komentáře jsou zobrazeny jen zaregistrovaným a přihlášeným uživatelům.