V SYMBIÓZE S UHLÍŘI. Oryctes nasicornis -nosorožík kapucínek

Image

Nosorožík kapucínek Oryctes nasicornis Vrubounovití Scarabaeidae Nosorožík kapucínek Oryctes nasicornis, jediný zástupce podčeledi nosorožíků v ČR je chráněn zákonem. Samečci mají na hlavě nahoru směřující, dozadu ohnutý roh, samičky roh nemají. Jsou červenohnědého zbarvení , až téměř do černa. Krovky mají hladké, lesklé, s lehkým tečkováním a zespodu jsou rezavě ochlupeni. Samečci se vyznačují dlouhým rohem a vyzdviženým štítem, někteří však mohou mít roh tak malý, že si je snadno spleteme se samičkami, které mají místo rohu jen malý hrbolek a štít s nízkým oválným protlakem. Ve velikosti rohů a výrůstků na štítu existuje velká variabilita. Žíjí v ztrouchnivělém dřevě pařezů a starých stromů. Jsou to poměrně velcí brouci dorůstající 2,5 až 4 cm. Samičky kladou velká, oválná, lehce nažloutlá vajíčka. Z vajíček se vylíhnou žluté, až 12 cm dlouhé larvy, které se vyvíjí v různých tlejících látkách (pařezech listnatých stromů, zejména dubů a buků, ve starých kompostech, v hnijících hromadách pilin, skládkách dřevního odpadu nebo i v kompostové zemině ve sklenících). Vývoj trvá 2-3 roky. Ponravy se podobají larvám chroustů nebo zlatohlávků, jsou bíle až nažloutle zbarvené s hnědavou hlavou, mohou dosáhnout velikosti okolo 12 cm a třikrát se svlékají. Pak se v kokonu kuklí, z oranžově zbarvené kukly se za několik týdnů vylíhne imago, které zůstává v kokonu přes zimu a vylétá až další rok na jaře. Dospělí brouci se živí mízou, spatřit je můžeme už koncem jara a po celé léto. Aktivní jsou zejména v podvečer a v noci, přes den se ukrývají ve štěrbinách, listí nebo ztrouchnivělém dřevu. Nosorožíci jsou zařazeni mezi chráněné živočichy, protože jejich početnost v přírodě klesá. Přesto je lze občas nalézt ve větším počtu, zejména tam, kde naleznou vhodné podmínky pro vývoj larev. Největším nebezpečím pro nosorožíky je právě nedostatek vhodného prostředí, ve kterém by se jejich larvy mohly zdárně vyvíjet.