Pepa, Pepan a načuchané Vánoce

15.12.2013, 10:47, Jiřina Hejduková

„Tak Ti řeknu, zase to tak uteklo. Vánoce za dveřmi...“

„...a dluhy před dveřmi.“

„Jo, jo, jen zaťukat.“

„No, ťukat můžou, jen jestli jim někdo otevře.“

„Tak to oni se Tě určitě budou ptát. Když Tě lákají na půjčku, tak jsou samej úsměv a poklona, ale jak se opozdíš se splátkou, už mají hůl v ruce.“

„To už jsem někde slyšel: Máme hole v ruce!“

„Máš v tom chaos kamaráde, to bylo o revoluci v osmdesátémdevátém a nebylo to máme hole v ruce, ale máme holé ruce!“

„Máš pravdu, nějak se mi to vykouřilo. No jo, zlatej osmdesátejdevátej, to byla euforie a ty lidi, jak se k sobě chovali. Každej Tě plácal po rameni, každej se usmíval..."

„No, teď Tě taky poplácaj po rameni a usmějou se, ale jenom když Ti z kapsy kradou peněženku.“

„To sme zase zvolili téma, fakt ryze vánoční. Tak z jiného soudku. Tiše a ochotně... Znáš to?“

„...purpura na plotně, jakpak bych to neznal, tohle zná přece každý malý dítě.“

„Ale Ty už nejsi malý dítě...“

„Nech toho. Jasně, že to znám a pravidelně kupuju purpuru i Františky.“

„Já taky. Purpura a komeníčky, to je moje.“

„Co máš s kominíčkama? Ty si necháváš na Vánoce vymetat komín?“

„Řekl jsem komeníčky, ne kominíčky a komín mám dávno vymetenej.“

„Fakt jo?!?“

„Hele nech toho, tak chceš se bavit o Vánocích nebo mě pořád chytat za každý slovo?“

„Chytání za slovo je moderní, copak nekoukáš na telku? Něco kecneš a už se vezeš na lopatě.“

„To je fakt. Chytání je vůbec in a dneska Tě nachytaj na kdejakou blbost, ale zpátky k Vánocům. Komeníčky jsou přece Vánoční Františky.“

„Tak už se nezlob. Ty Tvoje komeníčky a purpuru pálím taky a rád.“

„Víš co mě teď napadlo? Kdopak nám je takhle hezky pojmenoval?“

„Konečně zajímavá otázka. Ale myslím, že to nebude tak složité. František to bude zřejmě po zakladateli Vánoc, Františku z Assisi. „

„Františku z Assisi? Ale to byl přece světec co propagoval život v chudobě a utrpení.“

„Pravdu díš.“

„Hele, ten by se asi dnešním církevním hodnostářům moc nelíbil.“

„To jako myslíš kvůli těm církevním restitucím? No jo, sebral by bohatým a vrátil chudým...“

„...a stát by tedy o nic nepřišel.“

„Jak to myslíš?“

„Říkal jsi přece, že by to vrátil chudým.“

„Jo ták. Dobrý.“

„Anebo by si vzpomněl na své mládí a všechno by rozházel, byl to přece ten synek bohatých rodičů, který rozhazoval svůj majetek tak, až ho musel tatík vydědit?“

„No on ho úplně nerozhazoval, ale rozdával chudým a když jeho táta nechtěl žít v chudobě jako on, asi mu nic jiného nezbývalo, než ho vydědit. On to vlastně nebyl původně ani František, ale Jan.“

„Tý brďo a už v tom zase lítáme. Tak von to byl Honza? To jsem nevěděl.“

„Jo, jo. Narodil se 5. července 1182 v Assisi. Táta byl bohatý kupec a matka se jmenovala Jana a pocházela z Francie. Po matce dostal jméno Giovanni čili Jan a protože ho maminka naučila francouzsky, dostal přezdívku Francouzek čili Francesco, no a už mu to zůstalo. Je také známo, že než se v roce 1201 zúčastnil výpravy proti Perugii, kde se dostal do zajetí, byl normálním synkem z bohaté rodiny a užíval si těchto výhod a tudíž i radovánek plnými doušky. V zajetí navíc onemocněl a možná i to bylo příčinou, že se někdy kolem roku 1205 začal zbavovat majetku a hlásat absolutní chudobu a úplné odevzdání do vůle Boží.“

„To mi jako chceš řict, že ten Honza alias Franta z Assisi nebyl žádnej svatoušek?“

„No asi nebyl, ale polepšil se a nakonec, poměrně brzy po smrti, už v roce 1228 ho papež Řehoř IX. svatořečil.“

„Kdy, že to umřel?“

„3. října 1226 v Porciunkuli. Vzhledem k tomu, že měl vidiny a stigmata, nebudeme raději o jeho nemoci spekulovat. Zemřel přesně podle svých představ, v chatrči, na zemi, přikrytý vypůjčeným pláštěm se v naprosté chudobě odevzdal Bohu.“

„No dobře, ale co to má co dělat s naším Vánočním Františkem?“

„Málokdo ví, že svatý František, úplně jako první, zorganizoval výjev narození Páně v chlévě i s živými zvířaty a stal se tak zakladatelem stavění betlémů, což nesporně k vánočním zvykům patří. Nicméně i kdyby to nebylo úplně podle něj, založil řád františkánů a jak známo ke kostelu neodmyslitelně patří kadidlo.“

„Proč sem prosím Tě motáš kadidlo?“

„Ty nevíš, že se Vánoční František vyrábí z mletého dřevného uhlí a kadidla?“

„Teď už to vím. Takže proto se mu říká taky Komeníček? Je malej, černej a čoudí...“

„Může být, proč ne. Nicméně v kostele se při bohoslužbách používá kadidelnice, do ní se vloží takový lisovaný puk z mletého dřevného uhlí, zapálí se, posype kadidlem, no a Vánoční František je vlastně takový zlomek kostelní atmosféry, kterou si můžeme připravit i doma.“

„A co ta purpura, tu vymyslel taky František?“

„Ne, ne, to už na něj asi hodit nemůžeme. Ledaže by ta jeho stigmata měla co do činění s onemocněním, kterému se říká purpura neboli petechie.“

„Počkej, já myslel, že purpura se sype na plotýnku a voní a Ty na mě taháš hned ňákou nemoc.“

„Ne, to jsem jen popustil uzdu své fantazie, ale ta nemoc se tak opravdu jmenuje. Tak to už Ti ani nebudu nic říkat o purpurovém kódu.“

„Cože???“

„Purpur neboli purpurový kód, nejslavnější šifrový systém...“

„A dost! Vánoce na krku a Ty na mě taháš šifry a nemoce, že se nestydíš.“

„Stydím, tak víš, co?“ ??? „Hodíme to na Kelty.“

„Co jako?“

„No tu purpuru, přece.“

„Tak jo, na Kelty se dneska hodí leccos.“

„To máš pravdu, ale tohle bychom na nich klidně mohli nechat. Úplný prapůvod se asi úplně nedozvíme, ale také naši předkové sbírali léčivé a aromatické byliny a vázali je do tzv. voniček, které si pak zavěšovali ve staveních. A pokud bys takovou uschlou voničku položil na plotnu nebo na doutnající uhlíky, voněla by třeba stejně jako ta naše purpura. Tak proč by si i naši předci nedopřáli o Vánocích trochu luxusu.“

„No jasně, do drogči pro voňavku si asi skočit nemohli, ale babka kořenářka bydlela hned vedle,.. Myslels to tak, ne?“

„Přesně tak nějak jsem to myslel. Něco Ti přečtu. Purpura je vonná, tradiční bylinná směs, která svojí příjemně teplou, očistnou vůní naplní vaši domácnost, pomůže vám zapomenout na stres a shon pracovních dní a vytvoří tak atmosféru klidu, lásky a pohody vašeho domova.“

„Hele, tak tu by měli po hrstech rozdávat před parlamentem.“

„A nejen tam.“

„Víš Ty co? Někdo by na to měl vymyslet zákon.“

„Jasně, jmenoval by se Vánoční a byl by povinný pro všechny občany. Všichni bysme se povinně načuchali, byli bychom milí, vlídní, vstřícní, zbavení stresu a konečně bychom mohli prožít ty pravé klidné Vánoce, o kterých zatím jenom sníme.“

 

 

Klidné a pohodové NAČUCHANÉ VÁNOCE Vám přeje Pepa a Pepan.