Pepa, Pepan a Neklidné Velikonoce.

23.03.2015, 06:40,

„Tak už je to zase tady. Jaro klepe na dveře, příroda pučí,...“

„Ono to vlastně vypadá, že to loňské jaro snad ani neodešlo, ale plynule proklouzlo létem, prošustilo podzimem, a zimu popletlo natolik, že málem ani nestihla přijít.“

„Máš pravdu, počasí bylo vskutku bláznivé, ale což, přežili jsme zimu a jaro už cítím v kostech.“ „Já taky, zrovna dneska ráno jsem ho cejtil, málem jsem nevylezl z postele, jak mě vzaly záda.“

„To já ho cejtil včera, a pořádně. Soused kydal čuníkům podestýlku,....“

„Tak já tady o jaru a ty o hnoji, s Tebou se vážně nedá normálně bavit.“

„A co je na tom špatnýho, to přece patří k životu a úplně stejně jako Tvoje rozlámaný kosti. Koho to zajímá, že Tě bolej záda, kdybys nežral a víc se hejbal, tak by sis nemusel stěžovat.“

„Je tohle možný? A to si říkáš kamarád? Kdyby Tebe bolela záda, tak nejen, že by mě to zajímalo, ale ještě bych Tě i politoval.“

„Jó, jasně, záda, do toho by ses dokázal vcejtit, ale čuchat můj hnůj nechceš.“

„Jakej Tvůj Hnůj? Co to meleš? Vždyť jsi mi vyprávěl o čunících Tvýho souseda. Sakra práce, co je mi do nich!“

„No právě, práce, tu máš nejradši, když Tě mine, jako nás ta letošní zima.“

„Tak, ale teď jsi mě fakt naštval, já se tady s Tebou slušně bavím a Ty se do mě pustíš, že by si ode mě ani můj vlastní pes kůrku nevzal. Co jsem Ti proboha udělal?“

„Ále nic. Tak už se nečerti, já to tak nemyslel. Nevím co to do mě vjelo. To asi to jaro, letos to se mnou nějak lomcuje, pořád cítím takový neklid. Tak promiň, já už se polepším.“

„Co s Tebou mám dělat. Taky mi není do zpěvu. Pořád jsem ve stresu, přemýšlím co bude,... Znáš to přece sám, vnitřní neklid je pěkná potvora...“

„To jo, ale já to cítím všude kolem sebe. Všichni jsou podrážděný, naštvaný,...“

„Brzdi, brzdi, všichni snad ne, teda kromě Tebe.“

„No, no. Ale většina, jo. Vždyť se podívej co se děje kolem nás. Islámisti, Rusko, Ukrajina, do toho vraždy, erupce, korupce,...“

„Máš pravdu, taky mi to nedělá dvakrát dobře, ale co s tím.“

„Asi budem muset hledat ňáký pozitiva, jinak se z toho nevybabráme. Tak hele, mám nápad, budou Velikonoce. Beztrestně ztřískáme ženský,...“

„...a pak se ztřískáme my, ale musím Tě zklamat, myslím, že ty letošní Velikonoce nemají zrovna dobrý datum.“

„Jak to myslíš?“

„Velikonoční neděle bude letos 5. dubna.“

„No a co?“

„No, to je právě ono. Předchozí Velikonoční neděle byla 5. dubna 1953.“

„No a co má bejt???“

„Ty nevíš, že v roce 1953 přišla tvrdá měnová reforma a většině lidí se totálně znehodnotili úspory?“

„Tý, jo. Tak to jsem fakt nevěděl.“

„A to není všechno. Potom se zvedla vlna protestů proti KSČ, ale ty si to nenechali líbit, takže tekla krev a nakonec to vyústilo vykonstruovanými procesy.“

„...žádná sametová se asi nekonala,...“

„To ani náhodou. A to ještě není všechno. Měsíc před Velikonocema, 5. března, umřel Stalin a aby nebylo všemu konec, tak to po něm nakonec vzal Chruščov.“

„Toho znám. Kukuřičnej dědek!“

„Jo, ten se jim vopravdu poved.“

„No dobře, ale to je jenom náhoda. A ňáký jiný nemáš? Přece 5.dubna, byla Velikonoční neděle víckrát.“

„Máš pravdu, byla. Třeba v roce 1942. Protektorát Čechy a Morava. Řiká Ti to něco?“

„Hmm. No, nazdar!“

„Necelý dva měsíce po Velikonocích, 27. května, atentát na Heydricha a už to jelo, 10. června vypálili nacisti Lidice, potom 24. června srovnali se zemí Ležáky, mám pokračovat?“

„Snad ani ne. To byl fakt hodně blbej rok. Ale před tím ještě musely někdy bejt,...“

„Jasně, že byly 5, dubna, v roce 1931.“

„Vidíš, a to se určitě nic nestalo, všechno je to jenom hloupá náhoda.“

„Ale stalo. Jenom náhodou, jak říkáš, byli v tomhle roce velké protesty proti nezaměstnanosti a dopadly taky blbě. Krvavě. Chceš ještě něco vědět?“

„Ani ne, zadrž. Mám dost.“

„No, já si myslim.“

„Hele, víš co mě teď napadlo?“

„Jak to mám asi vědět?“

„Že ten můj neklid, víš, jak sem byl na Tebe hnusnej, že za to možná můžou ty Velikonoce.“

„Cože?!?“

„No, to je jednoduchý. Řikal jsi přece, že v tom padesátýmtřetím byla ta reforma, no, jak přišli ty lidi vo prachy. A dneska. Je rok 2015. K euru máme vysoko, do žlabu eště vejš a do toho chtěj prosadit registrační pokladny, udělat ve všem eště větší bordel než je. No neni to podobný?“

„Možná trochu je. Ale tenkrát to byla fakt velká zlodějna.“

„A teď snad neni? Tunel na tunel, Blanka sem, Blanka tam. Malí soukromníčci to radši zabalej, než, aby investovali do přiblblýho systému, kterej jestli bude funkční jako slavnej Open card, tak bude stát akorát fůru peněz a nervů a ty co chtěj a uměj krást, krást stejně budou a eště víc...“

„Musím uznat, že máš pravdu. Taky si myslím, že to není řešení, ale jízda do velkýho tunelu, vždyť jenom ten správní aparát, který se k tomu musí vybudovat, nebude zadarmo.“

„Hele, a co ten čtyřicátejdruhej, to je teda síla. Teď si vem, jak se to všude mele. Já to snad ani nechci domyslet.“

„A to ses těšil na Velikonoce.“

„Těšil, ale teď nevim. Je mi z toho nějak úzko. Vem si, jedu autem a skoro z každýho sloupu mě šmíruje kamera. Můj mobil má tolik chytrejch aplikací, že je chytřejší než já a sleduje mě všude kam se hnu. Nedávno jsem čet jak hlídaj vězně, který maj domácí vězení, tak si tak řikám, eště mi daj čip a budu na tom stejně jako můj retrívr,...“

„Teda, ale Ty máš vopravdu slušnou depku,...“

„To není depka, jenom konstatuju a snažím se někam zaškatulkovat ten svůj neklid. Prostě jsou věci, který mě štvou a nevím jak z nich ven.“

„Chápu, možná, že jsme moc přetechnizovaný a možná, že žijem jinak než bysme chtěli, ale přece jenom pojďme to naše povídání zakončit aspoň trochu vesele."

 

"Mám skvělej nápad! Letos si prostě popřejem VNVéčko!???"

"Cože???"

"No přece, Veselé Neklidné Velikonoce!"

 

"Aha."

Takže vážení, opravdu, ale opravdu z celého srdce Vám přejeme nejen veselé, ale hlavně pohodové Velikonoce."

 

Pepa a Pepan