Starý uhlíř a nevděčný čert.

22.04.2012, 22:54, Jiřina Hejduková

Když se uhlíř jednou vracel z města zpátky ke svým milířům, uviděl sedět na pařezu skučícího čerta. „Copak se Ti stalo, že tu tak skučíš?" zeptal se ho uhlíř. „Bolí mě ďub", zaskřehotal čert a skučel dál. „Inu pojď se mnou Ty černý brachu, snad Ti pomohu," řekl uhlíř.

Uhlíř si čerta posadil na lavici, aby mu mohl prohlédnout bolavý zub a než se čert rozkoukal, popadl kleště a bolavý zub mu vytrhl. Čert zařval, chytil se za pusu a začal poskakovat bolestí, ale najednou se zarazil a vykřikl:"Uhlíři, mě už to nebolí! To je úlevička! Jak já se Ti jen odvděčím!?" Uhlíř jen mávl rukou a šel si po svém. Noc už byla na spadnutí a tak ho uhlíř ještě pohostil a nakonec se mu čerta zželelo a rozestlal mu na peci. Když se čert kolem poledne probudil, uhlíř už dávno pilně pracoval. Čert ho chvíli pozoroval, zub ho už nebolel a tak začal vymýšlet kulišárnu. Navrhl uhlíři, že budou soutěžit kdo dřív postaví milíř a vypálí uhlí. Uhlíř chvíli přemýšlel, své práci rozuměl a tak se prohry nebál. „Dobrá," řekl uhlíř, „plácneme si." Čert se zašklebil a řekl:"Když narovnám milíř a vypálím uhlí dřív než ty, půjdeš se mnou do Pekla a budeš mi tam sedm let pálit uhlí a když ne, tak já Tobě budu po sedm let rovnat dříví a pálit uhlí." Uhlíř už nebyl nejmladší, při těžké práci by se pomocník hodil a tak si plácli. Čert zatleskal a dřevo se samo do milíře naskládalo. Plivnul a milíř podpálil. Když byl milíř vypálený, znovu zatleskal a uhlí bylo na voze složené a v pytlích zavázané. Starý uhlíř jenom svěsil hlavu a když čertovi vyčítal, že ho podvedl, čert se smál, až se za břicho popadal, že prý sázka nebyla o tom jak se to má udělat, ale kdo bude rychlejší. Uhlíř věděl, že sázku prohrál, ale do Pekla se mu nechtělo. „Dobrá čerte, vyhrál jsi, ale dej mi prosím ještě jeden den, abych se mohl se svými blízkými rozloučit," požádal ho uhlíř. Čert svolil a šel se spokojeně svalit na pec. Nešťastný uhlíř seděl na zápraží a přemýšlel jak se z té šlamastyky dostat. Najednou k němu přihopkala ochočená veveruška. Uhlíř jí pohladil, dal jí oříšek a pozoroval jak si ho šikovně rozlouskla. A najednou se mu rozsvítilo:"Už to mám! Já Ti dám Ty jeden čerte!" plácl se uhlíř do čela. Vzal veverušku, vylezl s ní na pec a nad čertem s ní trochu zatřásl. Zanedlouho se čert začal ze spaní ošívat. Uhlíř se usmál, odnesl veverušku ven a vrátil se do chaloupky. Čertisko už běhalo po světnici a drbalo se ze všech sil. „Co to je? Co se mi to stalo? Uhlíři, pomoz mi, vždyť se udrbu k smrti!" řval čert. Uhlíř se zamyslel: „Já Ti tedy čerte pomohu, ale co za to?" „Co budeš chtít," blekotal zkroušeně rohatec. „Dobrá tedy čerte, uzavřeme sázku. Když Ti pomohu, nebudu s Tebou muset do Pekla, ale Ty tady budeš muset se mnou pálit uhlí až do mé smrti." Čert zprvu nechtěl ani slyšet, ale nakonec souhlasil a plácli si. Uhlíř nanosil do necek vodu, přilil do ní trochu dehtové vody, čerta chytil a pořádně mu vydrbal kožich. Čert řval, jako by ho na nože brali, ale uhlíř ho nepustil dokud nebyl docela odblešený. Když se vykoupaný čert usušil, musel uznat, že už ho nic nesvědí. Sázka je sázka a tak musel u uhlíře zůstat a pálit s ním uhlí a jestli ten uhlíř neumřel, tak tam to uhlí spolu pálí dodnes.