Nákupní košíkDušičky
In commemoratione omnium fidelium defunctorum
Vzpomínka na všechny věrné zesnulé
Památka všech věrných zemřelých
Dušičky
Připadají vždy na 2. listopadu a jsou v římskokatolické církvi dnem liturgického roku, kdy se církev modlí za zemřelé.
Slaví se od 10. století, v zemích s křesťanskou tradicí
Během tohoto dne či období se navštěvují hřbitovy a na hrobech se rozsvěcují svíčky a pokládají se živé květy.
Tato symbolika by měla představovat víru ve věčný život a demonstrovat přesvědčení, že život hrobem nekončí.
Z tohoto hlediska je tedy zcela nevhodné použití papírových a umělých květin, které se v dnešní době bohužel na hrobech objevují stále častěji.
Možná je to ztrátou povědomí o původním významu této tradice, možná nabídkou obchodníků, možná přesvědčením, že umělý výrobek vydrží déle "krásný". Kdo ví.
Tento svátek by neměl být o penězích a okázalosti, měl by být o vzpomínce, zastavení, zamyšlení a úctě.
Vždyť naši blízcí odešli, nejsou už s námi, ale přesto zůstávají v našich myslích a srdcích.
Pokud je tedy pravdou, že člověk opravdu umírá až když zemře poslední člověk, který na něj vzpomíná, nezbývá než věřit, že posmrtný život opravdu existuje.
Skloňme tedy hlavu, zapalme svíčku a uctěme památku našich milých květinou.
Pokud se bojíte, že květy rychle zvadnou nebo je zahubí první mrazíky, využijte široké nabídky věnců a kytic z trvanlivých a suchých rostlinných materiálů nebo hrnkových rostlin.
Věděli jste, že v tento čas se na hřbitovech konají v hřbitovních kaplích, kostelech či jen u hlavního hřbitovního kříže bohoslužby slova či mše svaté.
Na dušičky má také kněz povoleno stejně tak jako při pohřbech a zádušních mších nosit černé roucho (na hřbitovech většinou pluviál), ve kterém kněz prochází spolu s věřícími hřbitov a kropí svěcenou vodou hroby.
Památka věrných zemřelých se slaví den po slavnosti Všech svatých 1. listopadu. V České republice je vzpomínka na všechny naše zemřelé vedle Vánoc největším společně prožívaným dnem věřících i nevěřících.
Modlitba za zemřelé patří k nejstarší křesťanské tradici, vzpomínka na mrtvé je součástí každého slavení eucharistie. Památku věrných zemřelých zavedl roku 998 clunyjský opat Odilo († 1048), který se takto snažil čelit přetrvávajícím pohanským obřadům. Ve 13. století se tento zvyk rozšířil po celé západní církvi. V Aragonii začali kněží slavit v ten den tři mše za zemřelé; tento zvyk potvrdil papež Benedikt XIV. (1748) a rozšířil pro všechny kněze ve Španělsku, Portugalsku a Latinské Americe. V roce 1915 Benedikt XV. toto dovolení rozšířil pro celou církev.
Anglikánská církev slavení této památky zrušila, avšak někde byla památka obnovena v rámci anglokatolického hnutí. Protestantská reformace nebyla ve zrušení takto důsledná: Martinu Lutherovi se její slavení v Sasku za jeho života nepodařilo potlačit.
Převzato z: http://cs.wikipedia.org/
.
.